Jméno: Realistické drama
Zařazení: Literární pojem
Přidal(a): David Hampl
Realistické drama vychází z hlavních principů realismu jako uměleckého směru, snaží se tedy o to, zachytit to, o čem se píše, objektivně, bez idealizace. Nejvíce se rozvinulo v poslední třetině devatenáctého století, ale s realistickými divadelními hrami se bylo možné setkat již dříve a píší se i dnes.
Základní znaky realistického dramatu
Pro realistické drama je typická snaha o pravdivé, objektivní zobrazení skutečnosti. Hlavními postavami těchto divadelních her tak bývají obyčejní lidé, většina realistických dramat se odehrává na venkově v době autorovi současnosti. Realistické divadelní hry, tragédie i komedie, usilují nejen o pravdivost a úplné zobrazení skutečnosti bez idealizace, ale také o to, aby byla skutečnost zachycena v celé své komplexnosti a složitosti. Tyto divadelní hry také často ukazují a kritizují určité společenské nedostatky a problémy. Mezi častá témata patří partnerské, generační a sociální rozdíly, problematika postavení ženy v tehdejší společnosti a také otázka předsudků a víry.
Významné realistické divadelní hry a jejich autoři
Jedním z významných autorů realistických divadelních her byl Ladislav Stroupežnický. Jeho nejznámějším dílem je venkovské realistické drama s názvem Naši furianti. Témata, kterými se drama zabývá, jsou především život lidí na venkově a vzájemné vztahy lidí, vliv rodičů na život dětí, poslušnost, tolerance versus netolerance a furiantství. Slovem furiant se označoval sebevědomý a paličatý člověk, který lpěl na malichernostech, musel mít vždy navrch, nebyl schopen ustoupit a přijmout kompromis. Svým chováním tak často nepříjemně ovlivňoval i život lidí kolem sebe. V souvislosti s touto hrou se slovo furiant stalo všeobecně známým a používá se dodnes. Děj hry se odehrává ve vesnici Honice a obsahuje dva příběhy. První příběh se týká sporu o ponocného, který ve vesnici probíhá. Má být jmenován nový ponocný a o místo usilují dva kandidáti, krejčí Fiala, člověk poměrně chudý, který si tak chce přilepšit a sleduje jen svůj vlastní prospěch, druhým uchazečem je vysloužilý voják Bláha, který má určité životní zkušenosti a respekt mnoha lidí ve vesnici. Druhý příběh se týká sporu dvou sedláků, Buška a Dubského, kteří představují furianty. Jejich děti mají mít svatbu, a oni se tak se domlouvají v hospodě na výši věna. Toto jednání ale probíhá tak, aby každý viděl, že se navzájem předčí a trumfnou. Nakonec celá hra ale končí šťastně.
Dalším známým realistickým dramatem je tragédie Maryša bratří Mrštíků, která se odehrává na jihomoravské vesnici a jejíž inspirací byla skutečná událost. Hra je ukázkou toho, co vše se může stát, když člověk nemůže svobodně rozhodnout o svém osudu, ukazuje vztahy mezi rodiči a dětmi, zabývá se otázkou sňatků z rozumu, které v té době byly na vesnici stále ještě běžné, postavením ženy v tehdejší společnosti i otázkou viny a náhledu na spáchaný zločin. Realistické hry psala rovněž Gabriela Preissová, například Její pastorkyňa či Gazdina roba.
